Prestižní cyklistický časopis Peloton prakticky po celý rok 2012 přinášel Tréninkový seriál jehož autorem je trenér Viktor Zapletal.
Informační server www.caths.cz bude v následujících týdnech a měsících celý seriál publikovat a každé pondělí zveřejníme jednu kapitolu. V tréninkové skupině Viktora Zapletala , jak je známo, nejsou pouze handicapovaní cyklisté, naopak, jedná se o skutečně unikátní projekt, kdy se problematika tréninku jednotlivých jezdců promítá do obecného konceptu, jehož výsledkem je tréninkové know-how, s bilancí několika titulů mistrů světa, Evropy, zisků křišťálových Světových pohárů a především zlaté paralympijské a olympijské medaile…
Jak Viktor Zapletal neustále zdůrazňuje – úzká spolupráce sportovců s handicapem a bez něho generuje tréninkovou metodiku a filozofii, která je, po vhodné úpravě, přenositelná a aplikovatelná na velmi široké spektrum sportovců, nejenom cyklistů.
Přestože seriál byl publikován počátkem roku je velmi zajímavé ho sledovat s doplněním konkrétních výsledků v roce 2012, které byly dosaženy až po otisknutí.
Doporučujeme tedy pozorně sledovat celý seriál, nejenom cyklistům…
Díl první – Tréninková skupina Viktora Zapletala
Členy mé tréninkové skupiny jsou cyklisté, závodící v různých disciplínách a kategoriích cyklistiky a společným prvkem pro celou skupinu je především to, že je orientovaná na profesionální, či výkonnostní a vrcholovou cyklistiku.
Už z úvodní věty je patrné, že v případě jednotlivých členů skupiny se bude jednat o trénink individuální s maximálním důrazem na osobnost jezdce.
To, že v mé tréninkové skupině společně působí závodníci v cross country, silničáři, dráhaři, cyklokrosař, handbiker, tandem a dokonce i fourkrosař a reprezentant v BMX je možné jen pro skutečně individuální přístup ke každému z nich. Závodníci jsou navíc z různých klubů a někteří mají zahraniční angažmá. Tyto skutečnosti jsou i limitujícím prvkem pro velikost celé skupiny, aby trénink fungoval, musím s nimi být v poměrně častém kontaktu osobním i telefonickém, jezdit s nimi na závody, trénovat.
Když jsem dostal nabídku magazínu Peloton na psaní „Tréninkové poradny“, rád jsem ji přijal. Ovšem nebudu vám popisovat obecný cyklistický tréninkový model. To by bylo zbytečné, odborných článků o tréninku již bylo napsáno mnoho a mnoho, další článek o tomto by vám nic nového a podstatného nepřinesl.
Členové mé tréninkové skupiny ale netrénují podle obecně přijatých tréninkových modelů, mají své individuální tréninkové metody, častokrát velmi odlišné od běžného standardu. V tomto tréninkovém seriálu se vám pokusím co nejvíce přiblížit konkrétní trénink jednotlivých členů skupiny.
Každý díl tedy věnuji některé z osobností, se kterou spolupracuji a vy se budete moci podívat „pod pokličku,“ jak se připravují např. k závodům světového poháru, jaká je jejich obecná kondiční příprava či jak dolaďují formu na mistrovství světa. Ale nejenom to, pokusím se vám své závodníky i blíže představit a popsat vám, proč vynikají nad svými soupeři a co je příčinou jejich úspěchu.
A tím splníme i další záměr této tréninkové poradny, totiž to, aby si z ní mohli odnést poučení a motivaci i závodníci a cyklisté široké cyklistické obce. Trénink těch nejlepších na světě je totiž možná až překvapivě jednoduchý. Opravdu se nejedná o žádné čarovné know-how. Ale právě v té jednoduchosti je jeho síla. V následujících dílech poznáte, že stejně důležité, jako trénink je i osobnost jezdce, jeho přirozená inteligence, umění využívat a pracovat se svými schopnostmi a naopak, uvědomovat si své negativní stránky. Pokud se naučíte přemýšlet o svém tréninku podobně, jako to dělají ti nejlepší cyklisté, zjistíte záhy, že nejenom stoupá vaše výkonnost, ale také to, že dokážete jezdit mnohem úspěšněji v závodech.
Mezi nejznámější jména mé tréninkové skupiny patří: Jiří Ježek, Jaroslav Kulhavý, Radomír Šimůnek, Michal Prokop, Michal Stark, Tereza Diepoldová, Jirka Novák, Tomáš Kvasnička, Tomáš Kajnar, Michal Šiška, Kryštof Bogár
Skupinu tvoří závodníci, kteří jsou na vrcholu své úspěšné kariéry, ale také závodníci, kteří jsou teprve na začátku cesty a svůj přirozený talent rozvíjejí. Ve skupině je i mladá dívka, Tereza Diepoldová, která závodí s nadkolenní amputací končetiny. Na kolo Tereza usedla teprve před dvěma roky, jako plavecká reprezentantka ČR, když její plavecká výkonnost několik let stagnovala. Do té doby neměla s cyklistikou vůbec žádné zkušenosti.
Naším cílem bylo, dostat Terezu, o jejímž talentu nebylo pochyb, během velmi krátké doby na výkonnostní úroveň, která by jí umožnila ucházet se o nominaci na paralympiádu v Londýně 2012, jako cyklistka. Ihned začala trénovat podle upraveného tréninkového modelu, ve kterém se prolíná trénink tří osobností – Jirky Ježka, Járy Kulhavého a Michala Starka se snahou eliminovat tréninkové chyby na minimum a výsledek je až překvapivý – dvě bronzové medaile Terezy ze silničního mistrovství světa a celkové třetí místo ve světovém poháru pro rok 2011 a Tereza je rázem jednou z velkých českých nadějí paralympijského závodu.
(pozn. redakce: Tereza se v roce 2012 stala celkovou vítězkou Světového poháru a z Letních paralympijských her v Londýně přivezla sříbrnou medaili…)
Na Tereze je tak možné dokumentovat, jak tréninkové modely mistrů světa fungují i na další, talentované jedince, o jak účinnou metodiku se vlastně jedná.
Od počátku své trenérské kariéry spolupracuji s trenérskou ikonou naší reprezentace a pražské Dukly, Pavlem Vršeckým. S legendárním „Vrdou“ dodnes konzultuji řadu tréninkových problémů, je součástí většiny našich dráhových tréninků, jeho postřehy jsou pro nás velmi cenné.
Obecně platí, že koncepce tréninku celé skupiny vychází z tréninků dvou osobností české a světové cyklistiky – Jirky Ježka a Járy Kulhavého.
Postupně ale, každý ze členů skupiny svou výjimečností obohatil obecný tréninkový model o další poznatky a stále ho rozvíjíme.
Základem úspěšnosti tréninku, pro celou skupinu, je obrovský fyzický základ. Tvoří ho tisíce kilometrů najetých v přípravném období. A možná budete více než překvapeni, až se v dalších dílech dozvíte, jak velké tréninkové dávky stojí například za světovým rekordem Jirky Ježka ve čtyřkilometrové stíhačce na dráze.
Dalším důležitým bodem přípravy je rozvoj silových schopností podle osobního specifického scénáře.
Ovšem to, čím se skupina nejvíce odlišuje je trénink v závodním období. Tréninkový koncept pro předzávodní a závodní období vznikal řadu let a skupina nyní používá model, který Jára Kulhavý a Jirka Ježek vypracovali do absolutní dokonalosti a v podstatě těmto jezdcům umožňuje vyladit formu na konkrétní závod a závodní den v roce.
V této souvislosti nemohu nezmínit výjimečnou synchronizaci úspěchů obou závodníků v sezóně 2011. Jára i Jirka se stali v roce 2011 mistry světa, oba vybojovali i titul vicemistra světa, Jára se stal mistrem Evropy, Jirka zase vyhrál všechny podniky Evropského poháru, oba jsou celkovými vítězi Světového poháru…
Něco naprosto výjimečného z historického pohledu české cyklistiky, ale i z pohledu moderní tréninkové a psychické přípravy cyklistických profesionálů.
(pozn. redakce: Jaroslav Kulhavý i Jiří Ježek v Londýně 2012 vybojovali zlatou olympijskou, resp. paralympijskou medaili…)
Může být zajímavé sledovat, jak se obecný závodní model přenáší na další závodníky, jak se upravuje podle jejich potřeb, takže výsledkem může být tréninkový plán, který je značně odlišný od počátečního obecného konceptu.
Nejlepším příkladem asi bude trénink cyklokrosaře Radka Šimůnka, který v období září – únor absolvuje každý týden 2-3 závody té nejvyšší kategorie a vyžaduje se od něj v podstatě vyrovnaná forma a umístění v elitní světové desítce.
Jak jsem již zmínil, stejný důraz jako na trénink samotný, klademe i na složku psychickou. Nejde jenom o to, odjet každý den svou tréninkovou dávku. Důležité je i vědět proč právě teď trénuji tak a ne jinak, co budu dělat zítra a co za měsíc. Závodník, musí svému tréninku rozumět, musí přemýšlet o tom, jestli by nešlo trénovat lépe, musí se naučit pracovat se svým organismem, musí být schopen analyzovat, co je pro něj rozvíjející a co ne. Musí se naučit pracovat se zpětnou vazbou, to znamená důkladně analyzovat své tréninkové a závodní pocity. To je to pravé a cenné know- how celé věci. Trenér profesionálních závodníků je poradce, který se snaží vcítit do pozice a psychiky závodníka jak nejlépe dovede, ale to na titul mistra světa skutečně nestačí.
2/3 tréninkové úspěšnosti musí vymyslet závodník sám.
Asi nejlépe pochopíte, když vám přiblížím, jak ti nejlepší pracují s porážkou. Každý z nich samozřejmě čas od času prohraje. Ovšem oni přijímají porážku tak, že je motivuje k tomu, aby o ní přemýšleli, vzali si z prohry to, co je posílí a pak udělají všechno pro to, aby se ta situace znovu neopakovala. Jednoduše řečeno snaží se z prohry udělat vítězství.
Viktor Zapletal
